Zkušenosti s vegetariánstvím - I.

Chcete to zkusit a znepokojují Vás odborníci? Chcete se poradit s někým, kdo to zkusil před vámi?

Jsme laktovegetariáni, já od 23 let, žena od 18, děti od narození dodnes, kdy je nám 36, 31, 12 a 9 let. Tedy nejíme žádné maso a vejce (ryby jsou rovněž maso), jíme všechny ostatní potraviny rostlinného původu a také mléko a všechny mléčné výrobky. S jinými směry výživy nemám velké zkušenosti, takže o nich nebudu ani psát.

Když jsme začínali, rozhodovali jsme i za děti, naši rodiče útočili na naši zodpovědnost a nebylo lehké to obhájit. Vlastně jsme to v jejich očích ani nikdy neobhájili. I přes nepříjemné zpochybňování vegetariánské stravy nejrůznějšími teoretiky, doktory a vědci honosných titulů, vyzkoušeli jsme ji se ženou na vlastní kůži i na vlastních dětech, neboť jsme k tomu došli svým vlastním přirozeným vývojem a přesvědčením, intuitivně jsme to cítili jako správný krok, chtěli jsme jíst zdravěji a neubližovat zvířatům. Rovněž jsme i znali mnoho dlouholetých vegetariánů a žádného s nějakými negativními následky.

Nyní, po 13 letech zkušeností s laktovegetariánskou stravou dávno víme, že u ní zůstaneme, nepociťujeme jediný negativní důsledek, naopak pociťujeme a vidíme mnoho pozitivních na sobě i na dětech a to i přes to, že žena přecházela z masité na vegetariánskou stravu právě v těhotenství, což je jistě pro stravu zkouška nejtěžší a kombinace této změny s těhotenstvím je ta nejméně vhodná. Žádný „absťák“ po mase jsme neprožívali, byli jsme šťastní, že jsme s ním skončili, jen žena doháněla obsah železa v krvi zvýšenou konzumací maku a kokosu, čímž se vše brzy dalo do pořádku.

Konzultovali jsme to s lékaři, ale ti nás kupodivu ujistili, že měla sklony k chudokrevnosti vrozené, a prvním těhotenstvím se jen zesílily a že by se projevily každopádně, nezávisle na stravě.

Můžeme zodpovědně říct, že se všichni cítíme skvěle, i při fyzicky náročných akcích a vlastně při těch obzvlášť, protože pociťujeme větší lehkost a vytrvalost. Problémy jsme měli pouze s babičkou, ve které byly pochybnosti teoretiků zakořeněny příliš hluboko a měla o nás stále obavu. Ale teď vidí jasné, nepřehlédnutelné a jednoznačné výsledky, že naše děti ve srovnání s ostatními nebývají nemocné prakticky vůbec (pomineme-li drobné úrazy z akčních her v přírodě), vzrůstem patří mezi nejvyšší ze svých spolužáků, prospěchem mezi nejlepší a zdravotně a sociálně mezi nejsilnější, i přes to, že dcerka nastoupila do školy z vlastního zájmu a rozhodnutí a rovněž na doporučení MŠ o rok dřív.

Náš místní dětský lékař se nám svěřil s problémem jediným. Spíš si postesknul. Kdyby prý měl ve svém obvodu takových dětí víc, musel by si hledat jinou práci.

Nechci nikoho přesvědčovat. Vždy říkám, dejte si raději kousek masa s chutí, než hromadu zeleniny s odporem, ale pokud byste chtěli vegetariánství zkusit, bát se toho nemusíte. Samozřejmě, nestačí z talíře s „vepřo knedlo zelo“ sešťouchnout maso pejskovi, abychom mohli svou stravu prohlásit za vegetariánskou a považovat ji za zdravou a harmonickou, je dobré vařit s citem a pozorností k potřebám vlastního těla, a souvisí to pochopitelně i s životosprávou, pohybem na čerstvém vzduchu a slunci, a všemi těmi hezkými přírodními věcmi, které na této cestě objevujeme. Ale změnou stravy se dá klidně začít. To ostatní už přijde samo. Jen žádný spěch a žádné násilí. Tvrdá sebedisciplína tu není dobrým rádcem. Tak přejeme hodně štěstí, zdraví a radost ze života.

Petr, Pavlína a děti Pětovi