Rybolov a ekologie

Jistě si vzpomenete na zjištění organizace Greenpeace, která v několika Evropských zemích, včetně Česka, nechala v roce 2005 změřit množství nebezpečných látek u kaprů. Jak víme, u všech byla nalezena vysoká hladina chemikálií, včetně ftalátů.

Podle vůbec prvního, celostátního průzkumu provedeného v U.S.A. Státním zdravotním úřadem v roce 2006, některé ryby prodávané v supermarketech obsahovaly vysoké množství rtuti a polychlorovaných bifenylů. V některých zemích se doporučuje, aby děti a těhotné ženy nekonzumovaly např. tuňáky, protože obsahují nebezpečné množství rtuti poškozující mozek.

Ani na rybích farmách to není lepší. Podobně jako u hospodářských zvířat, ryby na farmách jsou krmeny antibiotikami, látkami podporujícími růst, dezinfekcemi a umělými barvivy. Například losos žijící ve volné přírodě má růžové maso, díky přírodním potravinovým zdrojům jako jsou vodní řasy a korýši. Lososi na farmách mají maso zbarvené do šeda, a proto farmáři přidávají pigment Canthaxanthin, který změní šedou barvu na růžovou. Švýcarská firma, která vyrábí toto barvivo, dokonce produkuje škálu barevných odstínů, výrobek nazývaný SalmoFan, takže si farmáři mohou vybrat barvu masa svých ryb.

Co se týče ekologie, drancování moří a chov na rybích farmách vytváří obrovské enviromentální problémy. Komerční rybolov devastuje jak vodní prostředí, tak množství ryb v oceánech. Bezpočetné množství vodního ptactva a jiných živočichů trpí a zemře následkem spolknutí odhozených rybářských háků, vlasců, olověných těžítek, či zamotáním se do sítí a jiných pastí. Mnoho ptáků, včetně kormoránů, alek a papuchalků se živí hlavně sledi a smáčkami, které jsou bezohledně loveny rybáři. V roce 1994 nadměrný rybolov v Severním moři způsobil vyhladovění 100 000 ptáků, a zdá se, že se tato situace zhoršuje. Nízký počet ryb často rybáři zdůvodňují konkurenci místní zvěře a požadují vybíjení těchto zvířat. V důsledku toho se vybíjí desítky tisíc tuleňů a střílí mnoho ptáků.

Makrela, treska, sleď, losos jsou nejvíce lovené druhy po celém světě, některé z nich jsou již na pokraji vymření díky intenzivnímu rybolovu. Čím více klesá počet těchto vylovených druhů, tím hlouběji se rybolov v moři ubírá. Když klesne počet jednoho druhu, průmysl se ihned zaměří na druh nový, a jakmile začnou, nikdo se nezamýšlí nad tím, jaký bude mít takovéto drancování dopad. Mnoho studií dokazuje, že důsledkem takového přístupu brzy z oceánů budeme mít skládku, kde žije pouze plankton. Jedna taková studie, publikovaná v roce 2003, uvádí, že kdysi běžné druhy ryb, jako treska, tuňák, platýs či flundra z 90 procent zmizely od roku 1950. Treska, jeseter, tuňák, rejnok a mečoun jsou na seznamu celosvětově ohrožených druhů Světového výboru na ochranu přírody.

Vlečné sítě, některé o velikosti několika fotbalových hřišť pohybující se v oceánech non-stop, sem a tam, v nikdy nekončícím procesu, posbírají obrovská množství ryb a ničí mořské dno a rozdrtí vše co stojí v jejich cestě. Existuje více druhů sítí, některé plavou ve vodě jako mnohasetmetrové záclony, ve kterých se zachytí a udusí tisíce delfínů, želv a jiných ohrožených živočichů. Při vyzvednutí na hladinu a palubu lodě je téměř polovina živočichů nevhodná pro konzumaci a zpracování a takovéto obrovské množství, většinou již uhynulých těl, je vhozeno zpět do moře. Kyanid se používá k rybářskému lovu na mnoha místech Jihovýchodní Asie, Pacifiku, Indického oceánu. Tento jed omráčí korálové ryby, které jsou pak dodávány na tržnice se živými rybami a nebo pro akvaristický trh. Rozemleté maso, ze kterého se vyrábějí tzv. krabí tyčky může pocházet právě z těchto oblastí.

Krevetky
Typ garnátů, anglicky tiger nebo king prawns se za posledních několik let v Čechách stal oblíbený v supermarketech a restauracích. Jejich konzumace je spojena s těmi nejhoršími praktikami zneužívání lidí a životního prostředí. Většina garnátů dovážených do Evropy má původ na asijských velkofarmách – z Filipín, Bangladéše a také z Vietnamu. Tyto farmy, se svými uměle vytvořenými jezírky, odvodňují místní vodní zdroje, při spotřebě okolo 50 000 litrů na „výrobu“ 1 kilogramu krevetek. Do vody je ve velkém množství přidávána sůl, antibiotika, růstové stimulátory k urychlení procesu a vápno pro regulaci kyselosti. Takovýto koktejl nevyhnutelně prosakuje a ovlivňuje okolní zemědělskou půdu a znečišťuje místní zdroje pitné vody.

Farmy nesou také odpovědnost za obrovskou devastaci mokřin a mangróvií, které jsou nezbytnou součástí tropického přímořského systému (ve Vietnamu, za posledních 50 let bylo odlesněno 80 procent původního porostu mangróvie). V mnoha případech jsou umělá jezírka tak toxická či zamořená viry, že se majitelé nakonec přesunou do nových lokalit, zanechávajíc za sebou znečištěné vodní zdroje a sníženou možnost místního obyvatelstva se uživit.

Dochází k mnoha případům násilného vystěhování lidí, kteří mají domovy na perspektivním území; v extrémních případech jsou hlášeny vraždy či znásilnění. Navzdory všem těmto problémům, takovéto intenzivní hospodářství vydělává rychlé a velké peníze pár jedincům a Světová banka, spolu s dalšími mezinárodními agenturami, podporuje rozvoj tohoto průmyslu, který se začíná rozrůstat také podél afrického a jihoamerického pobřeží.

Lov garnátů přímo z moří není o nic lepší, jelikož technika sběru spočívá v tažení sítí po mořském dně, které je tímto vážně poškozováno. V sítích uvízne 20krát větší množství jiných živočichů než krevetek samotných, např. želv.

René Schwarz

René Schwarz se mnoho let zabývá vegetariánstvím, vlivem nebezpečných konvenčních potravin na zdraví, pořádá kurzy vegetariánského vaření a přednášky o ochraně zvířat, biopotravinách, etickém uspořádání obchodu a o manipulaci obyvatel potravinářskými firmami. Dlouho pracoval jako šéfkuchař v londýnské vegetariánské restauraci Windmill a ve druhé polovině 90. let byl managerem velkoobchodu Biona s biopotraviami. Se svou vegetariánskou rodinou žije ve Východních Čechách.