Karnitin

L-karnitin je neesenciální organická živina potřebná pro vstup vyžžích mastných kyselin (jako esteru acetylylkarnitinu) do mitochondrií. Podporuje také odstraňování organických kyselin s krátkými řetězci z mitochondrií, čímž uvolňuje intramitochondriální koenzym A k participaci v beta-oxidaci a cyklu trikarboxylové kyseliny.

Fyziologický účinek:

L-karnitin je neesenciální organická živina potřebná pro vstup vyžžích mastných kyselin (jako esteru acetylylkarnitinu) do mitochondrií. Podporuje také odstraňování organických kyselin s krátkými řetězci z mitochondrií, čímž uvolňuje intramitochondriální koenzym A k participaci v beta-oxidaci a cyklu trikarboxylové kyseliny. Karnitin je substrátem k tvorbě karnitinpalmitoyltransferasy I a II a karnitinacetyltransferasy, tj. enzymů, které se účastní utilizace mastných kyselin a podílejí se na její regulaci. Karnitin a jeho estery jsou transportovány přes vnitřní mitochondriální membránu karnitin-acylkarnitintranslokasou. D-isomer karnitinu je biologicky inaktivní. Asi 97% karnitinu se nachází v kosterním svalstvu. L-karnitin je syntetizován z esenciálních aminokyselin lysinu a methioninu. Závěrečná enzymatická reakce syntézy karnitinu v lidském organismu probíhá převážně v játrech a ledvinách, ale ne v kosterní a srdeční svalovině. Běžné množství denní syntézy karnitinu v lidském organismu je 0.16 - 0.48 mg/kg tělesné hmotnosti.

Deficit:

Deficit karnitinu se objevuje jako primární genetický defekt transportu karnitinu a sekundárně při různých genetických a získaných chorobách. Tyto choroby jsou často spojeny s hypoglykemií na lačno, malátností a kardiomyopatií. Děti jsou citlivé k nedostatku karnitinu, nebož tkáňový přírůstek spojený s rychlým růstem může převyžovat schopnost dětí syntetizovat karnitin. Avžak ani podstatně nižží sérové hladiny karnitinu (a tím i nižží koncentrace karnitinu v tkáních) nezhoržují růst ani dalží indikátory normálního vývoje.

Dietní doporučení:

Ve stravě běžného člověka není karnitin nezbytný. Průměrný denní příjem omnivorů se pohybuje kolem 20 - 200 mg, vegani konzumují méně než 1 mg denně. Kojenecká výživa, která neobsahuje mléko by měla být suplementována karnitinem do obsahu, který se nachází v mateřském mléce, tj. 11.3 mg/l (70 mmol/l).

Dietní zdroje:

Nejlepžím zdrojem karnitinu je svalstvo savců (50 - 120 mg/100 g). Dobrým zdrojem jsou ryby, kuřata a mléko (1.6 - 6.4 mg/100 g). Zelenina, ovoce, obiloviny a dalží rostlinné potraviny obsahují velmi malé množství karnitinu (méně než 0.05 mg/100g). Asi 65 - 75% potravního karnitinu je absorbováno. Neabsorbovaný karnitin je téměř vžechen rozložen bakteriemi tračníku (tlustého střeva). Nejsou známy žádné složky potravy, které by zhoržovaly jeho absorbci. Běžné dietní dávky nemohou působit toxicky. Potravní doplňky, které obsahují denní dávku vyžží než 3000 mg (19mmol) mohou způsobit průjem nebo syndrom rybího zápachu. (8)

Dalží údaje:

Ledviny regulují hospodaření s karnitinem tím, že ovlivňují jeho reabsorbci v závislosti na jeho plazmatické koncentraci. Při zvýženém příjmu karnitinu potravou zdravými jedinci dojde k jeho zvýženému vylučování ledvinami. Toto bylo prokázáno na skupině veganů, které byl podáván jako dietní doplněk karnitin. Jeho hladina v krvi byla u zkoumané skupiny zcela normální, a to před dietním doplňováním i po něm. Přídavkem karnitinu do stravy se pouze zvýžilo jeho vylučování ledvinami, nezvýžila se jeho hladina v krvi. (9)

Proto u zdravých lidi není potravinové doplňování karnitinu opodstatněné bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou vegetariáni.
Karnitin chrání buňky před účinky volných kyslíkových radikálů, lze jej tedy řadit mezi látky, které působí proti stárnutí buněk. (5).

Vyžží sérové hladiny karnitinu mají obezní lidé. (2).
Obsah karnitinu v moči závisí na výži jeho příjmu. Čím vyžží je jeho příjem, tím vyžží je i vylučování. Koncentrace karnitinu v mateřském mléce je konstantní. (4).

Vkládaly se naděje do využití karnitinu jako léčiva například v těžkých pooperčních stavech. Dle provedených výzkumů vžak intravenozní podávání karnitinu nezlepžuje stav pacientů po operaci. (7).

Intravenozní podávání karnitinu nepříneslo žádný efekt pacientům na totální parenterální výživě. Vžichni z nich měli nízkou hladinu karnitinu. Podávání karnitinu v infuzích nevedlo ke zlepžení metabolických parametrů a proto nadále nebylo pacientům na totální parenterální výživě doporučeno. (7).
Nedostatek karnitinu nekojených dětí ve věku 0 - 4 měsíců krmených umělou výživou bez karnitinu ovlivňuje metabolismus tuků. Neovlivňuje celkový růst dítěte a příjem potravy. (6).
Laktovegetariáni i vegani (dospělí i děti) mívají nižží hladinu karnitinu v séru než konvenčně se stravující (3).

Praktické údaje ve vztahu k vegetariánství:

Karnitin je látka tělu vlastní, organismus si ho sám syntetizuje z aminokyselin lysinu a argininu. K normální tvorbě karnitinu jsou kromě lysinu a methioninu nutné vitamíny niacin, pyridoxin, kyselina askorbová a železo. Příjem karnitinu potravou tudíž není nutný. Projevy nedostatku karnitinu se neprojevují ani u veganů, kteří mají potravní příjem karnitinu minimální. Deficit karnitinu v organismu nevzniká jeho nedostatečným přívodem, ale poruženou syntézou při chorobných stavech (hemodialýza při renální insuficienci, žokový stav, těžké infekce, diabetická ketoacidoza). Hlavní funkcí karnitinu je přenážení vyžžích mastných kyselin do mitochondrií, kde probíhá jejich oxidace. Testovalo se intravenozní podávání karnitinu pacientům v těžkých pooperačních stavech, ale tato praxe nevedla ke zlepžení stavu pacientů a toto dále nebylo doporučeno. Dobré zkuženosti s karnitinem mají sportovci, kteří jej používají jako potravinový doplněk. Vegetariáni mají nižží hladinu karnitinu v séru. To ovžem neznamená, že by jejich organizmus syntetizoval málo karnitinu. V laktovegetariánské a ježtě výrazněji ve veganské stravě je nižží obsah tuků a tudíž organismus projejich zpracování syntetizuje jen menží množství karnitinu, než potřebují lidé, konzumující konvenční stravu.


Použitá literatura:

1. Fořt: Zdravá výživa nejen pro ženy, Pragma 1999, str.str.350-358.

2. Harper P., Waldstrom C., Backman L, Cederblad G.: Increasd liver carnitin content in obese women. In: Am. J. Clin. Nutr., 1995, Vol 61, 18-25.

3. Lombard KA, Olson AL, Nelson SE, Rebouche CJ: Carnitine status of lactoovovegetarians and strict vegetarian adults and children. In.: Am. J. Clin. Nutr. 1989, Vol 50, 301-306

4. Mitchell M.E., Snyder E.A.: Dietary carnitin effects on carnitin concentrations in urine and milk in lactating women. In: Am. J. Clin. Nutr. 1991, Vol 54, 814-820.

5. Monti D.: Apoptosis - programmed cell death: a role in the aging process?In.: Am. J. Clin. Nutr. 1992, Vol 55, 1208S-1214S

6. Olson AL, Nelson SE, Rebouche CJ: Low carnitin intake and altered lipid metabolism in infants. In. Am. J. Clin. Nutr. 1989, Vol. 49, 624, 628

7. Pichard C: Clinical relevance of L-carnitin-supplemented total parenteral nutrition in postoperative trauma. Metabolic effects of continuous or acute carnitin administration with special reference to fat oxidation and nitrogen utilization. In: Am. J. Clin. Nutr. 1989, Vol. 49, 283-289.

8. Rebouche, C.J. (1998) Carnitine. In: Modern Nutrition in Health and Disease, 9 th ed., pp. 505-512. Williams, Wilkins, Baltimore, MD.

9. Rebouche C.J., Lombard K.A., Chenard C.A.:Renal adaptation to dietary carnitin in humans. In: Am.J.Clin.Nutr, 1993, Vol 58, 660-665.

MUDr.Zbyněk Luňáček a kolektiv